20 prosince 2015

"Božská Sarah" - host Severočeského divadla

(John Murrell)

"Komorní komediálně laděná hra o posledním létě proslulé herečky Sáry Bernhardtové, legendy francouzského divadla." (premiéra 15. prosince 2015)

Na závěr roku jsem si nechala opravdu hodně aktuální novinku a hereckou lahůdku. Teprve před třemi dny proběhla její premiéra a dnes 18. prosince 2015 se chystám na její další uvedení při jejich hostování v ústeckém divadle. Iva Janžurová, která v dubnu vstoupila do Dvorany slávy v anketě Týtý a na MFF v Karlových Varech přebrala cenu za mimořádný přínos české kinematografii, si touto hrou po dlouhých dvaceti letech pročítání výjimečného Murrellova textu plní svůj profesní sen. Ve velmi krátkém čase tak rovněž navázala na další spolupráci s Alicí Nellis, která text přeložila a zároveň inscenaci režíruje. Nedávno totiž společně uvedly s velkým úspěchem na scénu Stavovského divadla i příběh další významné ženy - Alžběty II. v "Audienci u královny" (premiéra 19. března 2015). Po anglické královně si tentokrát "střihla" roli francouzské femme fatale, divadelní celebrity přelomu 19. a 20. století, která již na sklonku života vzpomíná a píše své memoáry. Kromě věku s ní má ale společný i temperament, neskutečnou energii a lásku k divadlu i herecké profesi. Coby svého mladšího "parťáka" na jevišti si sama vybrala Igora Orozoviče. Nicméně vzhledem k jeho pracovní vytíženosti oslovili i Kryštofa Hádka do alternace v roli tajemníka. "Božská Sarah" byla přeložena do patnácti jazyků a hraje se po celém světě. U nás ji má na repertoáru i Divadlo v Řeznické v překladu Alexandra Jerie a pod názvem "Ještěrka na slunci" (premiéra 30. listopadu 2012). Nově přepsaný i přeložený text si do svého programu tentokrát zařadilo i Divadlo Kalich.

Slavná Sarah Bernhardtová (Iva Janžurová) tráví své poslední léto ve svém sídle u bretaňského pobřeží. Posedává v kolečkovém křesle a vzpomíná na své dětství i dobu největší slávy. Když už nemůže hrát, sepsala by ráda alespoň své paměti a tak si na pomoc přizve tajemníka George Pitoua (Kryštof Hádek). Aby si lépe rozpomněla na některé situace a události z jejího života, nutí ho hrát některé postavy, které by ji měly lépe vtáhnout do vzpomínek. Ten tak musí například ztvárnit její despotickou matku, nebo představenou kláštera. Dočká se však i mužských rolí, třeba coby agenta jejího amerického turné, s nímž cestovala po štacích vlastním vlakem a který neustále kouřil doutníky a mluvil velmi hrubě. Chvíli s ním měl Pitou problém, ale brzy se do úlohy dostal. Také si "střihl" roli její velké lásky, milence, manžela nebo některých významných mužů, se kterými se potkala. Jedním z nich byl například i Oscar Wilde nebo nepříliš oblíbený kritik George Bernard Shaw. Od Sarah se také dozvídáme o vážném poranění kolene, které nakonec způsobilo, že musela podstoupit amputaci pravé dolní končetiny pod kyčelním kloubem. Ani tím se však nenechala srazit a i s tímto handicapem a v tomto věku působila mnohem vitálněji a energičtěji než její podstatně mladší asistent. Sama pak bezvadně ztvární bílého Pierota. A trochu Pitoua vyvede z míry, když náhle umírá...aby opět vstala a s dalším přívalem energie pokračovala. Neutápí se v nostalgii ani v zoufalství, že je všechno dávno pryč, naopak ukazuje, jaký si stále drží nadhled, sílu i smysl pro humor a nadsázku. Navíc také dává nahlédnout do duše stárnoucí herečky, která si užila bohatý život a svým způsobem se zapsala do historie.

Abych pravdu řekla, osoba Sarah Bernhardtové mi až do teď vůbec nic neříkala. A ani tímto představením mne příliš nezaujala, ale alespoň jsem se o ní něco málo dozvěděla. Rozhodně jsem čekala od inscenace (autorů - překlad i režie: Alice Nellis, scéna: Matěj Cibulka, kostýmy: Kateřina Štefková, hudba: Jan Ponocný a další) více a tím teda nemyslím časově. Bylo to neskutečně dlouhé představení, ve kterém se téměř nic nedělo, jenom stále mluvilo. Určitě by si tato inscenace zasloužila trochu propracovanější dramaturgii a podstatné zkrácení především první části. I když hereckým výkonům nemám příliš co vytknout, zdlouhavost a monotónnost děje byla nekonečná. Přiznávám, že jsem se trochu nudila a dost netrpělivě sledovala čas. Obdivuji ale nasazení i náročnost textu, se kterými se Iva Janžurová skvěle vypořádala. Nejsilnějším momentem pro mne ale bylo její úžasné ztvárnění Pierota. S plynoucím časem jsem se kupodivu více "těšila" na momenty, kdy docházelo ke konfrontacím mezi stárnoucí dámou a jejím mladým tajemníkem velmi obstojně ztvárněným Kryštofem Hádkem. Jen v těchto chvílích jsem totiž nabývala dojmu, že se zde vůbec něco děje. Rozdílnost jejich povah dávala inscenaci určitý náboj i humornou složku zvláště tehdy, kdy se snažil "vtělit" do postav, které pro ni měl sehrát. Vzájemné sladění obou protagonistů se ale vydařilo, i když bylo znát, že je to ještě čerstvá inscenace. Má však dostatek prostoru, aby se postupně lépe usadila a vypilovala. Určité zkrácení nebo nějaká výraznější dynamika by jí ale také zcela jistě prospěly. Jinak velmi slušné vykročení. Přeji vše nejlepší do nového roku.
Moje hodnocení: 58 %
Pitou a Sarah (K.Hádek a I.Janžurová)

Pitou a Sarah (K.Hádek a I.Janžurová)

Pierot Sarah (I.Janžurová)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home