11 října 2015

"Velvet Havel" - host Činoherního studia

(Miloš Orson Štědroň)

"To by byl biják! Jen ho natočit! - Autorský hudebně-divadelní projekt volně inspirovaný životem i tvorbou Václava Havla." (premiéra 2. května 2014)

Další autorsky hudebně-divadelní projekt Miloše Orsona Štědroně se tentokrát nechal volně inspirovat životem i tvorbou prvního českého prezidenta a také dramatika Václava Havla. Mezi další významné osobnosti, kterým již své divadelní a často oceňované projekty věnoval, patří například Ivan Blatný, Jaroslav Hašek, Antonín Dvořák, Josef Gočár, Johann Gregor Mendel. Velmi důležitým prvkem inscenace je právě hudba, která prochází hned několika žánry a ve výsledku působí spíše jako velmi osobitý kabaret. S trochou nadsázky a kaleidoskopické imaginace nás celým dějem provází Václavův strýc Miloš Havel, známý český filmový producent hollywoodského formátu a spolumajitel barrandovského studia, který by rád o svém synovci natočil filmový trhák. Nejde tedy o hluboký reálný portrét prezidenta-disidenta, ale spíše o vtipnou podívanou. O jejím úspěchu svědčí i mnohé ceny divadelní kritiky 2014 - inscenace roku, nejlepší poprvé uvedená česká hra roku, hudba roku, ženský herecký výkon roku (Marie Spurná za roli Olgy Havlové), mužský herecký výkon roku (Miloslav König za roli Václava Havla), mužský herecký výkon roku (4. místo Petr Jeništa za roli Miloše Havla). Bohužel Marie Spurná letos 8. září 2015 podlehla dlouhé nemoci a tak se již na prkna našeho Činoherního studia, kde s hrou 9. října 2015 Divadlo Na zábradlí hostovalo, již nevrátila. V roce 1973 se totiž stala členkou nově vzniklého souboru ČS (na troskách komunisty rozprášeného Kladivadla) a odešla až po dlouhých 17 letech do pražského Realistického divadla (od roku 1991 Labyrint, dnes Švandovo divadlo). Pěkný kus života tak věnovala i našemu činoheráku a tak jí alespoň takto věnuji určitou vzpomínku a dík.

Miloš Havel (Petr Jeništa) právě přichází ke svému nedávno zesnulému synovci Václavovi (Miloslav König) k pietnímu aktu na jeho pohřbu a začíná s ním rozmlouvat. Vzpomíná na doby dávno minulé, na významné osobnosti stříbrného plátna, se kterými se často setkával, a rád by natočil filmový trhák i o svém synovci. Hlavní otázka, která by v něm měla být zodpovězena, zní "Vašku, a co ženský?". Klíčovou ženou v jeho životě je bezpochyby první manželka Olga Havlová (Dita Kaplanová). Vždy mu byla rádcem, oporou i přítelem, kterému se svěřoval se vším, a to dokonce i se svými milostnými dobrodružstvími. Ona ale tento svůj úděl nenesla příliš dobře. Vždyť někdy je přeci lepší raději nevědět. Jako její protiklad vystupovala v příběhu Havlova Múza (Anežka Kubátová), která představovala jeho milenky. Na rozdíl od Olgy neoplývala nijak vysokým intelektem a působila spíše jako pohledný "přívěšek", na jehož názor se nikdo neptá a vlastně ho ani nikdo nijak zvlášť neposlouchá. Neplánované těhotenství se však sama rozhodne ukončit potratem, s čímž romantik a snílek Vašek překvapivě nepočítal. V totalitním režimu ho jeho kroky nepohodlného disidenta dovedly až do vězení, což také patřilo ke známému obrazu Václava Havla. A nijak to nezabránilo ani jeho volbě prvního českého prezidenta. Coby nejdůležitější český státník se během své politické činnosti musel setkávat i s mnohými dalšími významnými osobnostmi doma i v zahraničí. Ke ztvárnění postav jako například Nelsona Mandely, Václava Klause či Dalajlamy si Miloš přizval tzv. Univerzála (Natálie Drabiščáková). Posléze zastoupil i Olžina ctitele. Cesta k sametové revoluci byla tedy romantická i místy trnitá, každopádně láska a pravda vítězí.

Trochu symbolicky se Václav Havel vrátil tam, kde kdysi začínal jako kulisák i dramatik. Tentokrát to však bylo o něm. "Sametový Havel" (autorů - režie: Jan Frič, hudba: Miloš Orson Štědroň, dramaturgie: Lucie Ferenzová, scéna: David Černý a Jan Frič, crew: Tomáš Pospíšil a Jan Urban, a další) však nechce nijak historicky mapovat život a tvorbu našeho prezidenta-dramatika, ani ho nijak znevažovat. Naopak využívá pouze určité fragmenty či indicie s ním spojené a s trochou nadsázky jim vtěluje vlastní osobitost a hravost. Proč by z něj tedy nemohl být nepraktický romantik a snílek elvisovského typu? Věřím, že jako absurdní dramatik by tuto nadsázku a hravost provedení určitě přijal a dost možná by se také dobře pobavil. Nicméně já po všech možných recenzích a článcích čekala trochu víc. Navíc je to snad poprvé, co mne více zaujala první polovina, než ta druhá, jak to obvykle bývá. Bylo tomu tak hlavně díky skvělému Petru Jeništovi, který úžasně ztvárnil ráčkujícího Miloše Havla. Z celého představení mně zaujal nejvíce. Úplně na mě dýchnul atmosféru první republiky a okamžitě mě vtáhnul do příběhu. Postupně ze mne však tento pocit začal vyprchávat a pochopila jsem, co znamená hudební kabaret. Korunu tomu nasadil Univerzál, který u mne svým nástupem okamžitě ubral další body v hodnocení. Těšila jsem se, že zase na prknech ČS uvidím zpátky Natálii Drabiščákovou, ale bylo mi líto, že musela být napěchovaná v příšerném a nesmyslném molitanovém polenu a nemohla jsem si tak její skvělý výkon jako obvykle užít. Příběh, myšlenku či nějaké rozuzlení díla nemohu příliš hodnotit, neboť jsem je tam postrádala. Nezbývá než se zaměřit na hudební čísla, která převažovala. Naprosto jistě a suverénně jim dominovaly výstupy v podání Miloslava Königa. Zpěv mu šel opravdu nejlépe, hravost "fracka-sukničkáře" mu šla také dobře, ale... To měl být Havel? Podobu jsem shledala snad jen v nepatrném knírku. Obě představitelky Havlových žen mě ve svých rolích příliš nepřesvědčily a ani pěvecky to nezachránily. Ve hře se objevilo několik zajímavých režijních nápadů, ale inscenaci roku by u mne tedy zcela určitě nevyhráli. Jako kabaret s živou hudbou (klavír: Miloš Orson Štědroň, saxofony: Pavel Fiedler, bicí: Jan Švamberg)...docela slušné ;-)
Moje hodnocení: 57 %
Václav Havel, Miloš Havel a crew (M.König, P.Jeništa, T.Pospíšil a J.Urban)
Václav Havel a Múza (M.König a A.Kubátová)
Miloš Havel, Olga Havlová, Václav Havel a Múza (P.Jeništa, původně M.Spurná, M.König a A.Kubátová)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home