Divadlo a já 2004-2015: září 2015

19 září 2015

"My děti ze stanice ZOO" - Činoherní studio

(Kai Hermann, Horst Rieck, Michal Skočovský, Dagmar Haladová)

"Dramatizace známého knižního bestselleru o životě patnáctileté Christiany F. Ve dvanácti letech zkusila poprvé hašiš, LSD, krádeže, heroin a stanici ZOO, kde všechno začíná i končí." (česká premiéra 18. září 2015)

Po delším období nejistoty, jsme se konečně také dočkali pozitivní zprávy. Činoherák alias Činoherní studio opět žije a má před sebou další éru pod vedením nového uměleckého šéfa Michala Skočovského. I když muselo projít určitými změnami, mimo jiné hlavně změnou struktury na příspěvkovou organizaci města Ústí nad Labem, mohlo pod vedením nového ředitele Jiřího Trnky uvést první a zároveň první českou premiéru odstrašujícího příběhu ze života mladé berlíňanky (Christiany Felscherinowové) ze 70. let minulého století, který se stal knižním bestsellerem. Jelikož chce divadlo cílit i na mladé diváky, vybralo si do svého repertoáru právě tuto hru s poselstvím, které je stále aktuální a týká se i našeho města. Sám režisér k tomuto nastudování uvedl: "Reálie jsme ponechali, je to Berlín sedmdesátých let, ale paralela s ústeckou drogovou scénou současnosti tady je." Zároveň také dodal: "Chtěl jsem být hravý, vtipný, nezatěžovat to příliš intelektualizovanými výpověďmi." Námětem se totiž stala právě zpověď mladé narkomanky, která žila na sídlišti v Západním Berlíně. Drogy začala brát již ve dvanácti a spolu s dalšími se dostala i na stanici ZOO, která byla v 70. letech minulého století právě centrem narkomanů. Coby šestnáctileté dívky si jí při výsleších všimli dva novináři, kteří ji následně začali zpovídat a texty začali zprvu vydávat na pokračování časopisecky. V roce 1978 vyšly i knižně a poté byly také zfilmovány. S nedočkavostí na novou etapu ČS jsem se vydala rovnou a právě na tuto beznadějně vyprodanou první premiéru sezóny, dne 18. září 2015.

Christiana (Veronika Soumarová j.h., Jaroslav Achab Haidler) pocházela z nepříliš funkční a rozpadající se rodiny a stejně jako velká spousta dalších dětí vyrůstala na sídlišti. Žili v obtížných podmínkách všude obklopeni mnohými zákazy, které se brzy naučili porušovat. Doma se snažili být co nejméně a tak se spolu se svými vrstevníky bezprizorně toulali mezi všude přítomným betonem a neměli žádný hlubší zájem. Jednoho dne ji její kamarádka Kessi (Linda Svobodová j.h.) vzala na místní diskotéku, kam od té doby začaly chodit stále častěji. Poznala zde novou partu lidí, mezi které patřila i Babsi (Tereza Volánková j.h.) se svou kamarádkou Stellou (Linda Svobodová j.h.), ale i Axel (Václav Hanzl) a Bernd (Jan Jankovský). Také zde poznala Detlefa (Lukáš Černoch), do kterého se zamilovala a chtěla s ním trávit většinu svého času. Aby co nejvíce zapadla, začala stejně jako ostatní užívat extázi, LSD, hašiš,...Velmi brzy se však dostali až k heroinu. Zatímco si ho všichni píchali přímo do žil, Christiana raději "jen" šňupala. Netrvalo dlouho a i ona zatoužila být jako oni a...začala si píchat. Potulovali se mezi diskotékou a Axelovým bytem, až se dostali i na stanici ZOO. Zde se setkávali feťáci a většina z nich si na drogy vydělávala prostitucí. Stejně tak dopadly Stella s Babsi, ale i Bernd, Axel a dokonce i Detlef. Christiana nějakou dobu odolávala, ale chuť na drogu a potřeba peněz na ni byla silnější. Postupně si získali i své "stálé klienty", mezi které patřil například i koktavý Max (Matúš Bukovčan). Přišel okamžik, kdy se Christiana s Detlefem rozhodli přestat. Společně vydrželi dva týdny s krutými abstinenčními příznaky, ale velmi brzy se k drogám opět vrátili. Každým dnem přibývaly na zdi fotografie těch, kterým se jejich závislost stala osudnou. Byl jím i Axel, což velmi zasáhlo hlavně Bernda. Rozhodl se odjet. Babsi byla ve svých čtrnácti letech nejmladší obětí drog v Západním Berlíně v sedmdesátých letech minulého století. Stella úspěšně abstinovala, aby nakonec propadla alkoholu a v roce 2004 zemřela. Christianin příběh a z něj vycházející autobiografická kniha ukázala nový pohled na západoněmeckou společnost a detabuizovala drogovou problematiku. Ona se stále musela potýkat se svou závislostí i obdobími, kdy se jí dařilo abstinovat. V roce 1996 porodila syna, ale v roce 2008 jí byl odebrán. V roce 2013 napsala s redaktorkou Sonjou Vukovic druhou autobiografii "Můj druhý život". V současné době podstupuje metadonovou léčbu.

Jak hlavní "hrdinka" závěrem řekla, že nechápe, proč se nám její příběh tak líbí, musím jednoznačně podotknout, že mně se ani náhodou nelíbí a Christianu za žádnou hrdinku nepovažuji. Nicméně rozumím sdělení, které tato výpověď má. Stále totiž patří k dosti aktuálnímu tématu dnešní doby a je třeba ho brát na vědomí. Pro mnoho lidí je příběh Christiany a jejich "přátel" pouze jakýmsi pohledem do světa drog a narkomanů. Ostatní by však měl vážně varovat, neboť tahle "sranda" za zničený nebo dokonce zmařený život zcela určitě nestojí. Příběhu dětí ze stanice ZOO tedy patří jisté poslání či poselství, a proto také bude stále tak žádaný a "oblíbený". Není to jenom příběh o závislosti na drogách, ale i na lidech, na touze dobře zapadnout do určité společnosti či prostředí, být součástí party. Určitě se tedy hodí i na scénu ústeckého divadla. Chtěla bych ocenit přístup i pojetí, s jakými toto téma autoři (překlad: Zuzana Soukupová, režie: Michal Skočovský, dramaturgie: Dagmar Haladová, návrh kostýmů: Lucie Halgašová, scénografie: Michal Skočovský, hudba: Ondřej Švandrlík a další) uchopili. Minimalistická scéna dala vyniknout příběhu i prostředí, kde se celá story odehrávala. Nebylo třeba hlubokých výpovědí. A bylo moc fajn, že i do tohoto spíše depresivního kusu dokázali vnést trochu hravého odlehčení. Zatímco mužský herecký soubor ČS krizi docela ustál, o ten ženský jsme bohužel přišli. Nutně jsme tak pro tuto hru potřebovali externí posily a musím říct, že byly vybrány skvěle. Do svých rolí se všechny tři herečky dobře stylizovaly a bylo to příjemné oživení na jevišti. Hlavní roli výtečně ztvárnila Veronika Soumarová, v současnosti hostující i v Městském divadle Mladá Boleslav. Nejvýrazněji působila Tereza Volánková coby Babsi, která je členkou mladého generačního souboru absolventů KALDu DAMU 11:55. Trojici uzavírá Linda Svobodová, které byla svěřena hned dvojrole Kessi a Stelly. Má za sebou "hostovačky" např. v Divadle na Vinohradech nebo Východočeském divadle Pardubice. Pro mě byl nováčkem na jevišti ČS i Václav Hanzl, a musím říct, že i on do souboru dobře zapadl. Spolu se svými kolegy předvedli velmi působivé výkony. Mohla jsem tak z inscenace cítit dostatek pocitů, emocí i otázek, které se neustále měnily, ale pořád zněly docela intenzivně. Musím říct, že je to velmi dobrý start a vykročení do nové sezóny.
Moje hodnocení: 69 %

Christiana, Detlef a Axel (V.Soumarová j.h., L.Černoch a V.Hanzl)

muž, Christiana a Bernd (J.A.Haidler, V.Soumarová j.h. a J.Jankovský)

Babsi a Christiana (T.Volánková j.h. a V.Soumarová j.h.)

Christiana a Detlef (V.Soumarová j.h. a L.Černoch)

13 září 2015

"Rodina je základ státu" - host Severočeského divadla

(Ray Cooney)

"Situační komedie plná neotřelého britského humoru odehrávající se v londýnské nemocnici pár dnů před Štědrým dnem." (premiéra 14. května 2015)

Stejně jako jsem končila minulou sezónu, začínám i tuto s Divadlem Palace. Tentokrát však ne na jejich domovské scéně v Praze, ale 11. září 2015 při jejich hostování v našem ústeckém divadle. Přijeli k nám s komedií uznávaného mistra frašky Raye Cooneyho, která je v jejich repertoáru po jeho textu k inscenaci "Prachy!!!" (premiéra 16. ledna 2011) již druhá v pořadí. Jeho hry vycházejí z nejlepších tradic anglické komedie s komplikovanou zápletkou a hlavně suchým britským humorem. Celým jménem Raymond George Alfred Cooney (*1932) začínal jako komediální herec. Vlastní hry začal psát na začátku 60. let a v roce 1983 založil vlatní divadelní společnost "Theatre of Comedy". Ray Cooney je nositelem mnoha divadelních ocenění včetně Ceny Lawrence Oliviera za hru "Dvouplošník v hotelu Westminster". Za své služby britskému dramatu mu v roce 2005 udělila královna Alžběta II. titul důstojníka Řádu britského impéria (O.B.E.). Já již navštívila jeho hru "Peklo v hotelu Westminster", která je také plná divokých zápletek, záměn identit i bláznivých nedorozumění.

V nemocnici U svatého Ondřeje zbývají pouze dva dny do Štědrého dne a doktor David Mortimore (Miroslav Etzler) se právě připravuje na velmi důležitou Ponsobyho nadační přednášku, která by mu mohla pomoci v jeho kariérním postupu. Nutně k tomu však potřebuje klid a soustředění, což mu bohužel běžný provoz a navíc plánovaný vánoční večírek pod taktovkou kolegy Dr. Mika Connollyho (Richard Trsťan) příliš neumožňuje. To však ještě ani netuší, jaké překvapení na něj čeká v doktorském pokoji v několika následujících okamžicích. Po dlouhých letech ho přijde navštívit jeho bývalá sestřička a hlavně také milenka Jane Tateová (Sabina Laurinová). Nutně mu potřebuje oznámit, že spolu mají již osmnáctiletého syna Leslieho (Mirek Sabadin) a navíc že ten se opil a chystá se zde svého otce najít. David tomu chce za každou cenu zabránit, neboť nechce ohrozit své dlouholeté a šťastné manželství s Rosemary (Marika Procházková), dcerou ředitele nemocnice. Požádá tedy o pomoc svého přítele Dr. Huberta Bonneyho (Petr Motloch), aby se on jako svobodný mládenec vydával za otce Leslieho. Kolotoč lží se tak začíná naplno rozjíždět. Leslie uteče seržantovi (Jakub Slach), který ho sem dovedl a setká se Dr. Mortimorem. Na toho zase netrpělivě čeká ředitel Sir Willoughby Drake (Zdeněk Košata), aby si včas pročetl jeho nachystanou řeč. Rosemary se snaží pochopit, o co tady jde, a také pomáhá uklidnit doktory čekající v sále. Vrchní sestra (Martina Hudečková) se nejprve snaží najít pacienta Leslieho alias Billa (Miloš Kopečný) a následně dát utišující injekci opilému mladíkovi na okenní římse. Dá se vůbec z tak zamotané situace dostat s čistým štítem? Přednášku musí nakonec zachránit sám Dr. Drake. A Dr. Bonney po svém hrdinském záchranném činu pomáhá svému příteli dalším odvážným rozhodnutím odvrátit i manželskou pohromu. Nemilým překvapením se tedy zdá být konec, nebo si přeci jenom pro svého muže nějaké připravila i Rosemary?

V této hře (autorů - překlad: Břetislav Hodek, režie: Petr Hruška, výprava: Miroslav Král a další) čekala jednoznačně největší výzva na představitele hlavního hrdiny Miroslava Etzlera. Coby Dr. Mortimor se musel naučit neuvěřitelných 95 stran textu. Patří mu tedy obdiv za fenomenální paměť, ale i výkon, který při tom zvládl v plném nasazení. I když to byla "komediální divočina" a fraška, jak se patří, musím říct, že splnila účel. Fakt jsem se uvolnila a zasmála. Nejvíce mě pobavil Petr Motloch, a to hlavně v situacích, kdy se snažil zachraňovat krk svému kolegovi. Vrchní sestra v podání Martiny Hudečkové, stejně jako seržant Jakuba Slacha byly výtečně ztvárněné figurky, které příběh i jeho tempo popoháněly. Přesně tak jsem si zábavu pro tento zářijový večer a start do nové divadelní sezóny představovala. Chtěla jsem se bavit u příběhem nenáročné, vtipné a hravé komedie s velmi dobrý obsazením. Myslím, že všichni herci podali skvělé výkony, které se od nich očekávaly, a tuto dobře napsanou i zrežírovanou frašku si i oni užili. Zaujal mě také návrh scény a vhodně zvolené kostýmy, i když se v nich herci museli tedy pořádně zapotit. Zajímavostí této inscenace je pak korzet, ve kterém se představil Richard Trsťan v úvodní scéně. V 70. letech ho totiž oblékala sama Helena Růžičková v představení "Les" v Divadle Na zábradlí. "Rodina je základ státu" je vcelku příjemné odreagování od všedních starostí a divoká zábava po anglicku.
Moje hodnocení: 67 %