"Kurtizána" - host Krušnohorského divadla
(Sidonie-Gabrielle Colette, Pavel Ondruch)
"Milostný příběh z počátku 20. století v hávu okouzlující a smyslně dekadentní epochy krásy, Belle Epoque. Nikdy není pozdě bořit překážky, zakoušet svobodu a propadat lásce, nikdy není pozdě odmítnout samotu." (premiéra 24. dubna 2014)
Před rokem uvedlo Divadlo Ungelt hru na motivy dvou románů Sidonie-Gabrielle Colettové ("Chéri" a "La fin de Chéri", v češtině vyšly společně pod titulem "Život a smrt drahouška Freda"), kde je nastíněna uvolněná doba pařížských salonů přelomu devatenáctého a dvacátého století a částečně autobiografický motiv vztahu dospívajícího mladíka a stárnoucí kurtizány. Zatímco on teprve poznává sám sebe, a právě si hledá své místo ve společnosti, ona již svou pozici ztrácí a snaží se s tím vyrovnat. Divadlo Ungelt sází především na skvělé herecké osobnosti. Tentokrát svou větší příležitost dostala i ústecká rodačka Regina Rázlová, která se tak na jeviště vrací po dlouhých dvaceti letech. Spolu s ní ve hře vystoupí i Chantal Poullain a Igor Orozovič, který je jinak členem činoherního souboru Národního divadla. Autorem dramatizace a zároveň režisérem je Pavel Ondruch. Do Teplic jsem si na představení vyrazila 26. dubna 2015.
Lea (Chantal Poullain) má svá mladá léta i kariéru prvotřídní pařížské kurtizány již za sebou, nicméně svůj šarm a grácii rozhodně neztratila. Z poněkud bohémského způsobu života jí zbyl slušný majetek i dostatek přátel. Mezi ty největší jistě patří její bývalá kolegyně Charlotta (Regina Rázlová) spolu se svým dospívajícím synem Fredem (Igor Orozovič), kterému byla Lea, důvěrně oslovovaná Noon, milovanou chůvičkou. Pravidelně se setkávají i navštěvují mnohé společenské akce. Poslední dobou však Lea cítí, že potřebuje změnu a rozhodne se odjet do svého venkovského sídla, aby tam načerpala energii a pořádně si odpočinula. Fred jí na její cestě nabídne svou společnost a ani jeho matka není proti. Netuší však, jak moc tento synův výlet podcenila. Mezi ním a o generaci starší Leou se prohloubí podstatně silnější i tělesnější cit. Stanou se milenci. I když je to k sobě velmi táhne, uvědomují si, že ve svém vztahu po návratu domů nadále nemohou pokračovat. Zatímco Lea se musí poprat s nešťastnou láskou, kterou si dosud nechtěla přiznat, Freda se jeho matka snaží vehnat do chomoutu. Jako jeho vyvolenou mu vybrala mladičkou dívku ze zámožné rodiny. Ožení se, ale již od počátku je jasné, že Fred není pro manželství zrovna stvořený. Lea zase raději opouští svůj byt a odjíždí z Paříže. Fredovi velmi chybí a neustále o ní sní jako o své „femme fatale“. Není tak divu, že jakmile se vrátí zpět, vedou jeho kroky právě k ní. Hledá u své Noon útěchu, ale opět u nich převládne i touha. Lea si však hned ráno ještě bolestněji uvědomí, že svůj vztah musí definitivně ukončit. Posbírá všechny své síly i zlomené srdce a nechává Freda odejít.
Po prosincovém koncertu Chantaliních šansonů v ústeckém Kulturním domě, jsem chtěla vidět i její hereckou polohu, a navíc v roli jí ušité na tělo. Spolu s ní mne zaujalo i obsazení Reginy Rázlové, a tak jsem si „Kurtizánu“ nechtěla nechat ujít. Většina momentů i ústřední motiv nevyváženého vztahu včetně jeho vývoje byly spíše skromněji naznačeny, než jasněji odehrány. Zůstal mi z toho dojem, že jsme příběhem jen jaksi "proskákali" a přesto představení trvalo příliš dlouho. Některé pasáže mi připadaly zbytečně zdlouhavé a bez šťávy. I když to měl být romantický příběh, působil spíše vlažně. Obdobný pocit jsem měla i z výkonu Igora Orozoviče. Typově se do role velmi hodil. Sálala z něj chlapecká prostopášnost, lehkomyslnost a čerstvě nabitá dospělost, avšak kvalit svých zkušenějších kolegyň ještě nedosáhl. Možná ho před nimi svazovala i tréma, ale talent v něm určitě někde dřímá. Chantal Poullain zase Lea velmi sedla. Francouzský šarm jí rozhodně nelze upřít. Kdo jiný by se u nás hodil do role pařížanky lépe, než právě rodilá francouzka? A myslím, že i Regina Rázlová svou novou kariéru úspěšně nakopla. Pro svůj start dostala příjemnou roli a zkušeně se s ní vypořádala. Chvilku se mohlo zdát, že trochu přehrává, ale mně se tento styl k roli ráznější dámy celkem hodil. Místy hluší místa dokázala rozproudit. Připadalo mi, že právě její postava udávala a jistým směrem posouvala tu drobnou dějovou linku, která se ve hře (autorů - režie: Pavel Ondruch, asistent režie: Marie Krbová, scéna a kostýmy: Zuzana Mazáčová, světla a zvuk: Tomáš Dvořan, Radek Svoboda a David Zelinka, hudební spolupráce: Pavel Trojan jr., a další) skrývala. Inscenaci ale zcela určitě podtrhovala pěkná výprava, a to především nádherné kostýmy, které dokreslovaly atmosféru doby i prostředí. Celkově je tato hra s dobrým obsazením příjemnou a pohodovou podívanou, která by mohla být klidně i o něco kratší.
Moje hodnocení: 62 %
"Milostný příběh z počátku 20. století v hávu okouzlující a smyslně dekadentní epochy krásy, Belle Epoque. Nikdy není pozdě bořit překážky, zakoušet svobodu a propadat lásce, nikdy není pozdě odmítnout samotu." (premiéra 24. dubna 2014)
Před rokem uvedlo Divadlo Ungelt hru na motivy dvou románů Sidonie-Gabrielle Colettové ("Chéri" a "La fin de Chéri", v češtině vyšly společně pod titulem "Život a smrt drahouška Freda"), kde je nastíněna uvolněná doba pařížských salonů přelomu devatenáctého a dvacátého století a částečně autobiografický motiv vztahu dospívajícího mladíka a stárnoucí kurtizány. Zatímco on teprve poznává sám sebe, a právě si hledá své místo ve společnosti, ona již svou pozici ztrácí a snaží se s tím vyrovnat. Divadlo Ungelt sází především na skvělé herecké osobnosti. Tentokrát svou větší příležitost dostala i ústecká rodačka Regina Rázlová, která se tak na jeviště vrací po dlouhých dvaceti letech. Spolu s ní ve hře vystoupí i Chantal Poullain a Igor Orozovič, který je jinak členem činoherního souboru Národního divadla. Autorem dramatizace a zároveň režisérem je Pavel Ondruch. Do Teplic jsem si na představení vyrazila 26. dubna 2015.
Lea (Chantal Poullain) má svá mladá léta i kariéru prvotřídní pařížské kurtizány již za sebou, nicméně svůj šarm a grácii rozhodně neztratila. Z poněkud bohémského způsobu života jí zbyl slušný majetek i dostatek přátel. Mezi ty největší jistě patří její bývalá kolegyně Charlotta (Regina Rázlová) spolu se svým dospívajícím synem Fredem (Igor Orozovič), kterému byla Lea, důvěrně oslovovaná Noon, milovanou chůvičkou. Pravidelně se setkávají i navštěvují mnohé společenské akce. Poslední dobou však Lea cítí, že potřebuje změnu a rozhodne se odjet do svého venkovského sídla, aby tam načerpala energii a pořádně si odpočinula. Fred jí na její cestě nabídne svou společnost a ani jeho matka není proti. Netuší však, jak moc tento synův výlet podcenila. Mezi ním a o generaci starší Leou se prohloubí podstatně silnější i tělesnější cit. Stanou se milenci. I když je to k sobě velmi táhne, uvědomují si, že ve svém vztahu po návratu domů nadále nemohou pokračovat. Zatímco Lea se musí poprat s nešťastnou láskou, kterou si dosud nechtěla přiznat, Freda se jeho matka snaží vehnat do chomoutu. Jako jeho vyvolenou mu vybrala mladičkou dívku ze zámožné rodiny. Ožení se, ale již od počátku je jasné, že Fred není pro manželství zrovna stvořený. Lea zase raději opouští svůj byt a odjíždí z Paříže. Fredovi velmi chybí a neustále o ní sní jako o své „femme fatale“. Není tak divu, že jakmile se vrátí zpět, vedou jeho kroky právě k ní. Hledá u své Noon útěchu, ale opět u nich převládne i touha. Lea si však hned ráno ještě bolestněji uvědomí, že svůj vztah musí definitivně ukončit. Posbírá všechny své síly i zlomené srdce a nechává Freda odejít.
Po prosincovém koncertu Chantaliních šansonů v ústeckém Kulturním domě, jsem chtěla vidět i její hereckou polohu, a navíc v roli jí ušité na tělo. Spolu s ní mne zaujalo i obsazení Reginy Rázlové, a tak jsem si „Kurtizánu“ nechtěla nechat ujít. Většina momentů i ústřední motiv nevyváženého vztahu včetně jeho vývoje byly spíše skromněji naznačeny, než jasněji odehrány. Zůstal mi z toho dojem, že jsme příběhem jen jaksi "proskákali" a přesto představení trvalo příliš dlouho. Některé pasáže mi připadaly zbytečně zdlouhavé a bez šťávy. I když to měl být romantický příběh, působil spíše vlažně. Obdobný pocit jsem měla i z výkonu Igora Orozoviče. Typově se do role velmi hodil. Sálala z něj chlapecká prostopášnost, lehkomyslnost a čerstvě nabitá dospělost, avšak kvalit svých zkušenějších kolegyň ještě nedosáhl. Možná ho před nimi svazovala i tréma, ale talent v něm určitě někde dřímá. Chantal Poullain zase Lea velmi sedla. Francouzský šarm jí rozhodně nelze upřít. Kdo jiný by se u nás hodil do role pařížanky lépe, než právě rodilá francouzka? A myslím, že i Regina Rázlová svou novou kariéru úspěšně nakopla. Pro svůj start dostala příjemnou roli a zkušeně se s ní vypořádala. Chvilku se mohlo zdát, že trochu přehrává, ale mně se tento styl k roli ráznější dámy celkem hodil. Místy hluší místa dokázala rozproudit. Připadalo mi, že právě její postava udávala a jistým směrem posouvala tu drobnou dějovou linku, která se ve hře (autorů - režie: Pavel Ondruch, asistent režie: Marie Krbová, scéna a kostýmy: Zuzana Mazáčová, světla a zvuk: Tomáš Dvořan, Radek Svoboda a David Zelinka, hudební spolupráce: Pavel Trojan jr., a další) skrývala. Inscenaci ale zcela určitě podtrhovala pěkná výprava, a to především nádherné kostýmy, které dokreslovaly atmosféru doby i prostředí. Celkově je tato hra s dobrým obsazením příjemnou a pohodovou podívanou, která by mohla být klidně i o něco kratší.
Moje hodnocení: 62 %
 |
| Lea, Charlotta a Fred (Ch.Poullain, R.Rázlová a I.Orozovič) |
 |
| Lea, Charlotta a Fred (Ch.Poullain, R.Rázlová a I.Orozovič) |
 |
| Lea a Fred (Ch.Poullain a I.Orozovič) |
posted by lucifer at 18:49
0 Comments:
Okomentovat
<< Home