"Kurtizána" - host Krušnohorského divadla

(Sidonie-Gabrielle Colette, Pavel Ondruch)

"Milostný příběh z počátku 20. století v hávu okouzlující a smyslně dekadentní epochy krásy, Belle Epoque. Nikdy není pozdě bořit překážky, zakoušet svobodu a propadat lásce, nikdy není pozdě odmítnout samotu." (premiéra 24. dubna 2014)

Před rokem uvedlo Divadlo Ungelt hru na motivy dvou románů Sidonie-Gabrielle Colettové ("Chéri" a "La fin de Chéri", v češtině vyšly společně pod titulem "Život a smrt drahouška Freda"), kde je nastíněna uvolněná doba pařížských salonů přelomu devatenáctého a dvacátého století a částečně autobiografický motiv vztahu dospívajícího mladíka a stárnoucí kurtizány. Zatímco on teprve poznává sám sebe, a právě si hledá své místo ve společnosti, ona již svou pozici ztrácí a snaží se s tím vyrovnat. Divadlo Ungelt sází především na skvělé herecké osobnosti. Tentokrát svou větší příležitost dostala i ústecká rodačka Regina Rázlová, která se tak na jeviště vrací po dlouhých dvaceti letech. Spolu s ní ve hře vystoupí i Chantal Poullain a Igor Orozovič, který je jinak členem činoherního souboru Národního divadla. Autorem dramatizace a zároveň režisérem je Pavel Ondruch. Do Teplic jsem si na představení vyrazila 26. dubna 2015.

Lea (Chantal Poullain) má svá mladá léta i kariéru prvotřídní pařížské kurtizány již za sebou, nicméně svůj šarm a grácii rozhodně neztratila. Z poněkud bohémského způsobu života jí zbyl slušný majetek i dostatek přátel. Mezi ty největší jistě patří její bývalá kolegyně Charlotta (Regina Rázlová) spolu se svým dospívajícím synem Fredem (Igor Orozovič), kterému byla Lea, důvěrně oslovovaná Noon, milovanou chůvičkou. Pravidelně se setkávají i navštěvují mnohé společenské akce. Poslední dobou však Lea cítí, že potřebuje změnu a rozhodne se odjet do svého venkovského sídla, aby tam načerpala energii a pořádně si odpočinula. Fred jí na její cestě nabídne svou společnost a ani jeho matka není proti. Netuší však, jak moc tento synův výlet podcenila. Mezi ním a o generaci starší Leou se prohloubí podstatně silnější i tělesnější cit. Stanou se milenci. I když je to k sobě velmi táhne, uvědomují si, že ve svém vztahu po návratu domů nadále nemohou pokračovat. Zatímco Lea se musí poprat s nešťastnou láskou, kterou si dosud nechtěla přiznat, Freda se jeho matka snaží vehnat do chomoutu. Jako jeho vyvolenou mu vybrala mladičkou dívku ze zámožné rodiny. Ožení se, ale již od počátku je jasné, že Fred není pro manželství zrovna stvořený. Lea zase raději opouští svůj byt a odjíždí z Paříže. Fredovi velmi chybí a neustále o ní sní jako o své „femme fatale“. Není tak divu, že jakmile se vrátí zpět, vedou jeho kroky právě k ní. Hledá u své Noon útěchu, ale opět u nich převládne i touha.  Lea si však hned ráno ještě bolestněji uvědomí, že svůj vztah musí definitivně ukončit. Posbírá všechny své síly i zlomené srdce a nechává Freda odejít.

Po prosincovém koncertu Chantaliních šansonů v ústeckém Kulturním domě, jsem chtěla vidět i její hereckou polohu, a navíc v roli jí ušité na tělo. Spolu s ní mne zaujalo i obsazení Reginy Rázlové, a tak jsem si „Kurtizánu“ nechtěla nechat ujít. Většina momentů i ústřední motiv nevyváženého vztahu včetně jeho vývoje byly spíše skromněji naznačeny, než jasněji odehrány. Zůstal mi z toho dojem, že jsme příběhem jen jaksi "proskákali" a přesto představení trvalo příliš dlouho. Některé pasáže mi připadaly zbytečně zdlouhavé a bez šťávy. I když to měl být romantický příběh, působil spíše vlažně. Obdobný pocit jsem měla i z výkonu Igora Orozoviče. Typově se do role velmi hodil. Sálala z něj chlapecká prostopášnost, lehkomyslnost a čerstvě nabitá dospělost, avšak kvalit svých zkušenějších kolegyň ještě nedosáhl. Možná ho před nimi svazovala i tréma, ale talent v něm určitě někde dřímá. Chantal Poullain zase Lea velmi sedla. Francouzský šarm jí rozhodně nelze upřít. Kdo jiný by se u nás hodil do role pařížanky lépe, než právě rodilá francouzka? A myslím, že i Regina Rázlová svou novou kariéru úspěšně nakopla. Pro svůj start dostala příjemnou roli a zkušeně se s ní vypořádala. Chvilku se mohlo zdát, že trochu přehrává, ale mně se tento styl k roli ráznější dámy celkem hodil. Místy hluší místa dokázala rozproudit. Připadalo mi, že právě její postava udávala a jistým směrem posouvala tu drobnou dějovou linku, která se ve hře (autorů - režie: Pavel Ondruch, asistent režie: Marie Krbová, scéna a kostýmy: Zuzana Mazáčová, světla a zvuk: Tomáš Dvořan, Radek Svoboda a David Zelinka, hudební spolupráce: Pavel Trojan jr., a další) skrývala. Inscenaci ale zcela určitě podtrhovala pěkná výprava, a to především nádherné kostýmy, které dokreslovaly atmosféru doby i prostředí. Celkově je tato hra s dobrým obsazením příjemnou a pohodovou podívanou, která by mohla být klidně i o něco kratší.
Moje hodnocení: 62 %

Lea, Charlotta a Fred (Ch.Poullain, R.Rázlová a I.Orozovič)

Lea, Charlotta a Fred (Ch.Poullain, R.Rázlová a I.Orozovič)

Lea a Fred (Ch.Poullain a I.Orozovič)

"Úča musí pryč!" - host Hraničáře

(Lutz Hübner)

"Dynamická hořceostrá komedie o základní škole s překvapivými dějovými zvraty a brilantním slovním humorem. Kdo za známky nese zodpovědnost? Samozřejmě učitelka." (premiéra 23. září 2014)

Na sobotu 18. dubna 2015 bylo naplánováno benefiční představení nového Divadla Verze, které se ústeckému publiku představilo vůbec poprvé. Mezi jeho zakládající členy patří mimo jiné i Linda Rybová, která je již 10 let rovněž patronkou Nadačního fondu Kolečko. Spolu se svými kolegy se vzdali honoráře pro dobrou věc. Své útočiště pro tuto benefiční akci nalezli v bývalém a nově zrekonstruovaném kině Hraničář v Ústí nad Labem. NF Kolečko se podařilo z vyprodaného představení získat 83.500,- Kč, které předsedkyně správní rady NF Kolečko Linda Jandová mohla předat spolu s dalšími 140.000,- Kč za nadaci a společně i s Petrem Havránkem, místopředsedou správní rady NF Kolečko, vedoucímu lékaři ústeckého dětského traumacentra Petru Polákovi. Centrum za tyto peníze pořídí kostní instrumentárium pro elastickou stabilní osteosyntézu dlouhých kostí a laparoskopické nástroje. Tím představením, které se stalo důležitou součástí celého projektu, byla aktuální hořká komedie, která se zabývá obdobným tématem jako např. úspěšná komorní černá komedie "Bůh masakru". I "Úča musí pryč!" pojednává o rodičích a jejich školou povinných dítek. Svou premiéru měla v lednu 2015 v Staatsschauspiel Dresden. Hitem posledních let se stala především na severu Německa, ale postupně míří i do dalších evropských zemí. Divadlo Verze ji loni uvedlo v české premiéře. Svou předpremiéru si odbyli v Ostravě, neboť právě do jejího prostředí ji zasadili. Mělo by to představovat jakousi paralelu Ostrava vs. Praha, stejně jako původní zasazení východ Německa vs. západní.

Ocitáme se právě před pololetním vysvědčením žáků 5. třídy, jejichž známky, chování i atmosféra ve třídě se během tohoto školního roku výrazně zhoršily. Jejich ambiciózní rodiče by je rádi viděli na prestižních školách, a tudíž chtějí celou situaci razantně vyřešit. Za terč, který má být všemu na vině, si jasně určí jejich třídní učitelku Novotnou (Petra Špalková) a hromadně sepíší petici na její odvolání. Se svými požadavky chtějí na učitelku vyrukovat právě na třídní schůzce, kam se vydá pětice rodičů v čele s Monikou Dvorskou (Linda Rybová). Ta se chce ujmout slova a celou akci rychle vyřídit, jenže učitelka nedá svou kůži nijak lacino, neboť přesně ví, jak zodpovědně svou práci odvádí a také odkud fouká vítr. S rodiči by tedy raději probrala chování jejich ratolestí. Právě Laura, dcera Moniky, vyvolává pozdvižení u chlapců a její spolužačka Jana, dcera momentálně nezaměstnaného technika Bořivoje Drobila (Igor Chmela), se v ní vzhlíží. Ten jí zas nenechává moc volného prostoru a jako otec je až příliš starostlivý. Jejich kamarádství se mu moc nezamlouvá, neboť nechce, aby ji Laura, která si navíc sama píše omluvenky, zkazila. Ani syn manželů Ježkových (Jana Janěková ml. a David Prachař), kteří se do Ostravy nedávno přestěhovali z Prahy, není žádný svatoušek, jak si jeho rodiče myslí. Do třídy příliš nezapadl a své spolužáky bije. Jedním z napadených byl i Tadeáš, jinak celkem bezproblémový žák a syn Kateřiny Zimové (Kateřina Winterová). Ta se původně nechtěla zúčastnit, ale nechala se přesvědčit, aby zastupovala stranu bezproblémových žáků. Monika si plně uvědomuje, že její dcera patří mezi slabší žáky, ale Bořek si něco takového připustit nechce a do učitelky se pořádně opře. Tu to zlomí a odejde se srovnat do sborovny. Svou tašku však zapomene ve třídě a s ní i notes se známkami. Poté, co si Kateřina s Bořkem vyříkají svůj milenecký vztah, neodolají pokušení a do klasifikace nakouknou. Objeví, že známky nejsou až tak špatné, jak si mysleli a s ostatními tedy usoudí, že je hloupost teď učitelku odvolat. Ta už přijde rozhodnutá, že se své třídy dobrovolně vzdá a je náhlou změnou vývoje překvapena. Nicméně to větší překvapení čeká právě na rodiče, které v závěru naprosto uzemní.

I když mi několik dní nebylo zrovna nejlépe, nechtěla jsem se připravit o toto benefiční představení, za něž bych chtěla všem pořadatelům i hercům poděkovat především proto, že ho uspořádali pro dobrou věc a vlastně tak hráli jenom pro radost a pro dobrý pocit někomu pomoci. Tímto směrem jsem i já ráda, že jsem mohla alespoň trochu přispět. Zároveň to také byla moje první návštěva v nově otevřeném Hraničáři po neuvěřitelně dlouhé době a musím říct, že všichni příznivci činoheráku odvedli skvělou práci. Před lety jsem se tam něco nachodila a bylo mi líto, že toto místo jen tak pustlo a nebylo nijak využito. Snad se jim bude dařit a přispějí ke kulturnímu dění v Ústí i nadále. Co se týká představení, působilo velmi autenticky, neboť vychází z reálných situací. Učitelská profese není nijak snadná, zvlášť když je třída plná problémových žáků. A rodiče jsou zas od toho, aby se svých ratolestí zastávali za každou cenu, neboť si jen velmi těžko připouští, že k selhání ve výchově dochází i na jejich straně. Rozdílné charaktery, které se na této "schůzce" sešly, rozehrávaly vtipné momenty, a především výtečný slovní humor. Velmi vyváženě působilo i herecké obsazení. Nejvýrazněji se ale předvedla Linda Rybová coby cílevědomá a rázná advokátka, ale také třeba i Igor Chmela, kterému ostravský přízvuk docela svědčil a pomáhal "šperkovat" jeho repliky. Za masku drsňáka schovával citlivého a starostlivého otce. Velmi přesvědčivě se do role dostala i Petra Špalková. Mám ráda její herecký projev, který často působí velmi přirozeně. Za slabší místo celé inscenace (autorů - překlad: Michal Kotrouš, režie: Thomas Zielinski, úprava: kolektiv a další) považuji vztah Bořka a Kateřiny. Příliš mi to tam nesedělo. Jinak to bylo fakt vtipné a pohodové představení s opravdu vydařenou závěrečnou pointou.
Moje hodnocení: 62 %

Kateřina a Monika (K.Winterová a L.Rybová)

Bořek a učitelka Novotná (I.Chmela a P.Špalková)

manželé Ježkovi a Bořek (D.Prachař, J.Janěková ml. a I.Chmela)

předávání daru NF Kolečko centru dětské traumatologie při Masarykově nemocnici v Ústí n.L. (Linda Jandová, Petr Havránek a Petr Polák)