11 října 2014

"Pátá dohoda" - host Severočeského divadla

(Don Miguel Ruiz, Jaroslav Dušek)

"Pátá dohoda nás zavádí do hlubší roviny našeho sebeuvědomování a navrací nás k našemu vrozenému pravému já. Toto pokračování Čtyř dohod nám připomíná náš největší dar, kterým se můžeme obdarovat: svobodu být sám sebou." (premiéra původních Čtyř dohod 17. října 2004)

Je tomu již (bez týdne) deset let, kdy Jaroslav Dušek prvně představil odlehčenou formou moudrost starých Toltéků širšímu publiku. Původně začínal s dílem "Čtyři dohody", na které časem navázal i "Pátou dohodou". Tyto vědomosti dávných předků ve svých knihách sepsal Don Miguel Ruiz a staly se velice oblíbenými po celém světě. Mnoho lidem dokonce změnily život či alespoň dosavadní myšlení. Jaroslav Dušek ji zábavnější a srozumitelnou formou prezentuje po celé republice. V rámci "Týdne pro duševní zdraví" s ní přijeli hostovat 10. října 2014 i do Ústí nad Labem. Pořadatelem této akce byl Fokus Labe, jehož zástupci si před začátkem představení vzali slovo, aby lidem svůj záměr vysvětlili a upozornili je tak na problematiku psychických nemocí a to především schizofrenie a její léčení v rámci ústavní péče. Uznávám, že bychom na podobné problémy neměli zapomínat a uvědomovat si je, ale vyprávění jednoho z podporovaných lidí by stačilo i v mnohem kratší formě. Nicméně si vážím sociálních pracovníků, kteří se takto aktivně i s úspěchy věnují podpoře duševně nemocných lidí. Rovněž i tímto představením mohou ukázat jednu z možných cest, kterou se dá během dnešního hektického života vydat.

Prvotně si musíme uvědomit, kdo jsme a jak jsme na tento svět přišli. Všichni jsme se narodili jako malé dítě, čistá duše, čiré božství. Učením a získáváním informací, znalostí i pozorováním v daném místě a čase jsme se teprve začali stávat člověkem. Dále se dozvídáme o místě, kde se lidé znovu stávají bohy. Tam ale vede delší cesta sebepoznání, sebeuvědomování i pozorování. V současném světě a době nás nejvíce ovlivňuje množství rozličných názorových systémů, které si většina lidí plete s pravdou. Každý si přisvojuje jiné, věří jim a dokonce se je snaží šířit či vnucovat i ostatním. Zbytečně tak vzniká množství konfliktů, které bohužel plodí i násilí. Stejně tak typické pro lidi bývají tzv. mrtvoly minulosti. Lidé si je stále nosí sebou, mluví o nich, "chlubí" se jimi a neuvědomují si, že by bylo lépe zanechat je tam, kde umřely a raději si od nich odlehčit. Rovněž faktor času (chronos) velmi omezuje volný způsob našeho života. I když je to "pouze" lidmi nastavený systém, museli jsme ho přijmout a přizpůsobit se mu. Málokdo si může dovolit fungovat v rytmu cairos, který označuje čas aktuální přítomnosti, podle kterého si můžeme volně určovat vlastní aktivity. Klasicky tuto volnost mají akorát malé děti, za něž s časem operují jejich rodiče, či starší lidé v důchodu, kteří už se nemusí honit každý den za prací.
Až v druhé části se dostáváme k poselství čtyř dohod, které bychom měli uzavřít se sebou samými. První dohoda nám říká "miřme slovy přesně", tedy naučme se slova správně používat. Druhá dohoda rovněž souvisí s komunikací, neboť nám radí, jak vylepšit vztahy mezi lidmi. Říká "neberme si nic osobně". Třetí se pak zaměřuje na vztah sám k sobě, neboť praví "přestaňme si vytvářet falešné domněnky". Jednou z těch nejzásadnějších je neustálý konflikt dobra se zlem. Toltékové však tvrdí, že nic takového neexistuje. Jediný existující konflikt je pouze mezi pravdou a lží, respektive konfliktem mezi množstvím lží, kterým lidé čas od času věří a proto je často převlékají do svých pravd. Čtvrtá pravda už nás směřuje k poslední páté. Říká, abychom "vše dělali tak, jak nejlépe umíme". Vtahuje nás do přítomnosti a vysvětluje nám, že nejsme obětí názorového systému. Pátá dohoda pak shrnuje poselství předešlých dohod a stává se "snem třetí pozornosti". Díky ní opouštíme svět myšlení a vstupujeme do světa naslouchání. Učí nás přijmout sebe, jací jsme a stejně tak přijmout i ostatní, jací jsou.

Je až s podivem, jaký zájem mezi diváky vyvolává tato talkshow se speakerem Jaroslavem Duškem, v němž někteří dokonce vidí novodobého guru. To každopádně považuji za velmi přehnané, stejně tak, jako toto dílko nelze nazvat divadelní inscenací, nýbrž spíše jakousi přednáškou. Vpředu stojí Jaroslav Dušek, který do nás "nalévá" pořádnou dávku informací částečně s odkazy na vědomosti starých Toltéků a z části doplněných "reálnými" příklady ze života. I přesto, že se je snažil podat lehce zábavnou formou, bylo velmi náročné všechno vstřebat. Na obdobné téma musí být člověk připraven, aby si z něj mohl něco odnést. Bohužel jsem ale právě tento páteční večer nebyla zrovna vhodně naladěna. Měla jsem za sebou dva velmi náročné týdny v práci a můj mozek potřeboval rozhodně něco lehčího a přístupnějšího. Příliš jsem se nebavila a z toho vážnějšího pohledu důležitého sdělení jsem bohužel čekala mnohem více. Z celé té "nalejvárny"  mě spíše hučela hlava, stejně jako z hudby v podání Pjéra La Š´éze (kytara) a Alana Vitouše (bicí), která měla jen dokreslovat a navozovat klidnou atmosféru. Po chvíli se pro mne ale spíše stávala rušícím a nepříjemným elementem, který se zažíral do uší a kdyby bylo možno, raději bych ji vypnula. Bohatě by stačily tři písně, které daly trochu oddechnout od Duškova monologu. Nepatřičně na mě působil i pohled na oba muzikanty, kteří se svými nástroji tvořili jediné "kulisy" na jevišti. Lituji, ale i když tam bylo mnoho zajímavě naznačených myšlenek, mě "představení" zklamalo a již netoužím zajít ani na "Čtyři dohody". Musím souhlasit s Pjérovým prohlášením ze začátku, kdy řekl, že potlesk při příchodu účinkujících na scénu ještě nezaručí kvalitu jejich vystoupení. Na druhou stranu zájem lidí, kteří chtějí změnit své myšlení a přístup k životu, velice kvituji a přeji každému, aby svou cestou správně zvolil a s úspěchem prošel. A aby takových lidí bylo stále více.
Moje hodnocení: 45 %
Alan Vitouš a Jaroslav Dušek
Jaroslav Dušek (vpředu) a Pjér La Š´éz (vzadu)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home