Seznam článků 2012

„Romeo a Julie“ - Činoherní studio
„The Beatles - The Doors“ - Severočeské divadlo
„Cyrano“ - host Činoherního studia
„Moje hra“ - host Domu Kultury UL
„Lord of The Dance“ - Zimní stadion UL
„Sborovna“ - host Domu Kultury UL
„Otevřené manželství“ - host Severočeského divadla
„Artaud“ - Činoherní studio
„Soudné sestry“ - host Krušnohorského divadla
„Čochtan vypravuje“ - host Domu Kultury UL
„Dioptrie růžových brýlí“ - host Krušnohorského divadla
„Tři v háji“ - host Krušnohorského divadla
„Noc oživlých mrtvol“ - host Činoherního studia
„Norway.today“ - host Činoherního studia
„Hamlet je mrtev.Bez tíže“ - Činoherní studio

„Romeo a Julie“ - Činoherní studio

(William Shakespeare)

"ALL YOU NEED IS LOVE. Klasická tragédie o lásce dvou veronských milenců pocházejících ze znepřátelených rodů." (premiéra 20. prosince 2012)

Blíží se konec roku a také stále čím dál tím více propíraný konec světa. Kdy jindy než teď splnit slib, který si před čtyřmi roky dal Filip Nuckolls s pánskou šatnou, a uvést novou, v jistých ohledech výjimečnou, a stále nesmrtelnou hru z pera anglického klasika Williama Shakespeara. Již tehdy si řekli, že by tuto inscenaci chtěli odehrát, tak jak se hrávala kdysi, v dobách alžbětinského divadla, a tedy pouze v mužském obsazení, ale také bez elektřiny a jen za světel svíček. Do toho přimíchali špetku svých nápadu a originality, okorunovali to potřebnými šermířskými souboji (ve spolupráci s panem Luksem, předsedou asociace historického a scénického šermu, který mimo jiné spolupracuje i s Divadlem v Celetné) a zrodilo se nové originální představení, které bylo zároveň poslední premiérou roku 2012. Slibovanou apokalypsu konce světa jsem nějak prošvihla, ale aspoň jsem toto představení stačila do konce roku shlédnout, konkrétně 29. prosince 2012.

Ve Veroně neustále dochází k nějakým potyčkám mezi členy rodů Monteků a Kapuletů, což se Escalus (Jaroslav Achab Haidler), vévoda veronský, stále snaží krotit. Bohužel vždy je to jen dočasné. Momentálně u Kapuletů chystají na večer maškarní ples. Přestože je Romeo (Jan Plouhar) Montek, nechá se svými nejlepšími kamarády Merkuziem (Jiří Maryško) a Benvoliem (Jan Holík) také přesvědčit, aby si vzal masku a šel s nimi. Zde potkává Julii (Vojtěch Kadeřábek) a již od prvního pohledu se do ní bezhlavě zamiluje. Cit ho pohltí natolik, že jí ještě tu noc pod balkónem vyzná lásku. I Julii amorův šíp zasáhl přímo do srdce a o to více ji raní, když se dozví, že její vyvolený patří do rodu jejich odvěkých nepřátel. Rodiče o jejich tajné a zapovězené lásce nevědí, a rozhodně s ní mají jiné plány. Matka (Filip Nuckolls) by ji ráda provdala za Parise (Jiří Černý j.h.), muže, kterého pro ni našel její otec (Jan Ťoupalík). Mladí milenci však chtějí být spolu. Druhý den ráno zajde Romeo za otcem Lorenzem (Petr Panzenberger) a uprosí ho, aby je ještě dnes tajně oddal. Ten jejich lásce přeje, a tak s tím souhlasí. Po chůvě (Dan Dittrich) pošle Romeo Julii vzkaz, a ještě ten den si řeknou své ano. Odpoledne přichází ke střetu Merkuzia a Tybalta (Jan Jankovský), Juliina bratra. Chce zabránit souboji, ale Tybalt využije chvilky nepozornosti a Merkuzia zabije. Romeo chce pomstít svého kamaráda a probodne Tybalta. Je za to vévodou vyhoštěn z města. Prožije s Julií svatební a poslední noc a mizí z města pryč. Julie se dozvídá, že by si druhý den měla vzít Parise. Celá nešťastná vyhledá pomoc u otce Lorenza. Ten ji dá nápoj, po kterém by měla vypadat jako mrtvá a po určitém čase se zase probudit. Napíše o tomto plánu dopis Romeovi, ale ten ho nedostane, neboť posel nebyl do města vpuštěn kvůli hrozbě moru. Dozvídá se tedy akorát, že je jeho žena mrtvá. Okamžitě se vydává do její hrobky. Nemůže bez ní žít dál, a tak si zakoupí jed. Na hřbitově se setkává s Parisem, kterého v souboji zabije. V hrobce u mrtvé Julie pak vypije jed a umírá. Ta se však náhle probouzí a spatří vedle sebe jen ležet mrtvého Romea. Vezme si jeho dýku a probodne se. Po ztrátě svých dětí si otec Romea (Matúš Bukovčan) podává ruku s rodiči Julie a tím i končí spor mezi oběma rody.

V dalších rolích - Samson (Michal Kříž), Gregorio (František Marek) a Abraham (Vladimír Čepek).

No, konečně. Zas jednou přišel činoherák s něčím, co mě zaujalo a nevěnovalo se jen nechutným a násilným tématům současnosti. Vrátit se ke staré dobré klasice a upravit ji do trochu extravagantnější formy je rozhodně dobrá cesta. Kde jinde, než právě v Ústí nad Labem by se měli pustit do takovéhoto projektu a provedení, a upravit nejromantičtější příběh všech dob do odvážné podoby bez krásné představitelky mladé Julie a v obsazení ryze mužském. Představitelé ženských rolí neměli působit jako travestité, a tak se tvůrci rozhodli, že je obléknou pouze do sukní. Do hlavní role mladé dívky se obvykle snaží obsazovat vhodné typy hereček, zde však roli svěřili technikovi-neherci Vojtěchu Kadeřábkovi. Opravdu odvážný krok. I když oceňuji, jaký text se musel coby Julie naučit, jeho slabým (ne)hereckým výkonem tato role velmi ztrácela na vážnosti a bylo potřeba zapojit opravdu silnou dávku fantazie. Oproti tomu další ženská, velmi vděčná, role chůvy jejímu představiteli Danu Dittrichovi sedla. Fakt dobrý a vtipný byl nápad s židličkou schovanou pod sukní. V tomto jejich originálním pojetí, ale však nezapomněli ani na klasické šermířské souboje a vše udrželi v duchu básně. Tedy zde zachovali tolik důležité verše, které celý příběh W. Shakespeara ještě více podtrhují a romantizují. Trošku mě však zamrzelo, že nesvítily jen svíce, jak bylo avizováno, ale pomohli si i elektřinou. Nicméně je to velmi podařená inscenace (autorů - překlad: Jiří Josek, dramaturgie: Vladimír Čepek, kostýmy: Jan C. Löbl j.h., šermy: Václav Lusk j.h., hudba: Ulrich ohne Eigenschaften, Dieter mit Bockwurst, Jens durch Durch, režie: Filip Nuckolls), která k hostování zlákala i bývalé členy souboru Jana Holíka, Marka Němce či Jirku Černého. Tak pánská šatno, co si pro nás připravíš příště? ;-)

Moje hodnocení: 71 %

chůva a Julie (D.Dittrich a V.Kadeřábek)

Merkuzio, Benvolio a Romeo (J.Maryško, J.Holík, J.Plouhar)

Julie, Romeo a Tybalt (V.Kadeřábek, J.Plouhar a J.Jankovský)

„The Beatles-The Doors“ - Severočeské divadlo opery a baletu

(Igor Vejsada)

„Taneční výpověď nejenom jedné generace, která v nás evokuje slavnou éru a věčné hity těchto slavných kapel.“ (premiéra 23. listopadu 2012)

Nedávnou premiéru mělo v Severočeském divadle v Ústí nad Labem nové nastudování tanečního představení, které je srdeční záležitostí autora, režiséra i choreografa Igora Vejsady, a určitě nejenom jeho. Před pár lety ho poprvé uvedl v ostravském divadle, a část o Beatles pak také ještě samostatně v Olomouci a v Polsku. Pro ústecký soubor však muselo projít nezbytnými režijními i inscenačními úpravami. Jednoznačnou inspirací se mu stala hudební tvorba i život členů jeho dvou oblíbených kapel, jejichž písně se stále hrají a znají je lidé po celém světě. Za doprovodu živé kapely Formani Memory (či The Boom) se v první části přeneseme do časů "Beatlemanie" a v druhé s hudbou z nahrávky do doby velké sanfranciské hippie revoluce na přelomu 60. a 70. let. Neopomněli zde připomenout ani mnoho dalších významných osobností té doby - od Andyho Warhola, Alice Coopera, přes Janis Joplin, až po anglickou královnu. Obě kapely samozřejmě dobře znám, a tak jsem byla zvědavá i na toto taneční představení, na které jsem si zašla 11. prosince 2012.

Celá první (a o něco delší) část byla věnovaná kapele Beatles (Filip Rybár, Marek Bobošík, Vladimír Gončarov a Róbert Király) a především několika jejich vybraným a notoricky známým písním. Měla to být jakási retrospektiva, zavzpomínání a připomenutí této poměrně významné hudební éry. Neprocházel jimi nějaký děj, prostě se jen hrálo, zpívalo, tančilo a fanynky šílely. Každý z nich si prožil nějakou svou lásku (Simona Christianová, Michaela Procházková a Zuzana Novoborská). Pravdou ale je, že některé významnější momenty zde zachyceny byly, jako například setkání s anglickou královnou (Dagmar Veselinovičová), velká Lennonova láska s Yoko Ono (Margarita Pleškova) a především ta nejdramatičtější část - smrt Johna L., kterého Chapman v roce 1980 v New Yorku zastřelil. Matku a otce tančili Natalia Vasina a Milan Bednář.

Druhá část patřila jednoznačně tvůrci a leaderovi Doors Jimu Morrisonovi (Roberts Skujenieks); dítě Morrison (Jakub Vrecko j.h.). Nechyběli ani další členové - Robby Krieger (Róbert Király), John Densmore (Marek Bobošík) a Ray Manzarek (Paul Jetmar), kteří zde ale oproti Morrisonově osobnosti byli spíše do počtu. Nejvýznamnějšími v jeho životě, ale byli indián (Filip Rybár), se kterým se setkal a který navždy ovlivnil jeho život, ale také jeho největší a poslední láska Pamela Curson (Michaela Procházková), se kterou našel velkou zálibu v drogách. To i s největší pravděpodobností mělo vliv na jeho předčasnou smrt v roce 1971. Mezi dalšími osobnostmi uměleckého světa, které se zde objevily, můžeme najít např. Andyho Warhola (Petr Popovský j.h.), Janis Joplin (Jana Jandorová), Jimiho Hendrixe (Filip Rybár) nebo Alice Coopera (Milan Bednář). Dále zde tančili: Vladimíra Slavík Podhorná (Nico), Margarita Pleškova (Patrice), Eliška Černohlávková, Elena Mazanova, Mária Pánková a jako hosté: Julia Geyst, Vyacheslav Pleshkov, Vojtěch Tejkl, Jan Vozáb a členky baletního studia.

Musím říct, že jsem se na toto představení poměrně těšila a možná i proto jsem si od něj slibovala trochu více. Hudba byla fajn, ale z tanečních vystoupení jsem byla taková rozpačitější. V části o Beatles mi přišlo, že se více běhalo, než tančilo a že tam vůbec toho tance, který jsem čekala, moc nebylo. Také mi tam chyběla nějaká posloupnost či příběh. Kdyby na jevišti jen hrála kapela, myslím, že bych z toho měla úplně stejný zážitek. Oslovila mě asi jenom Margarita Pleškova coby Yoko Ono. Za to u druhé části o Doors mi bylo líto, že byla tak krátká. Ta silná hudba a naprosto procítěný a skvělý výkon Robertse Skujeniekse mě zaujal natolik, že jsem vlastně až zapomněla vnímat i množství dalších postav, které se zde objevily. Popravdě mi v té tmě a chybějícím životním příběhu tak nějak splynuly a pokud bych o nich nečetla v programu, ani bych nevěděla, že tam byly. Viděla jsem jen Jima, jeho drogami ovlivněné vnímání světa, rebelskou ale i citlivou duši básníka, pak ještě indiána, který byl také jeho součástí a Pamelu, jeho osudovou ženu. Jim Morrison byl opravdu tak výrazná osobnost, že on prostě znamenal Doors, on to celé táhl. Stejně tak i v celém přestavení vynikl pouze a jedině Roberts Skujenieks, který si touto rolí splnil jeden svůj taneční sen a navíc díky této roli získal nominaci na cenu Thálie 2012. Při jejím březnovém vyhlašování si dokonce pro vítěznou trofej sám došel. Tím i Severočeské divadlo získalo další významné ocenění své činnosti a já jim všem gratuluji.

Moje hodnocení: 53 %

The Beatles - Ringo, George, Paul a John (F.Rybár, M.Bobošík, V.Gončarov a R.Király)

The Beatles

The Doors - Jim Morrison (R.Skujenieks)

The Doors - Jim a Pamela (R.Skujenieks a M.Procházková)