28 dubna 2012

"Čochtan vypravuje" - host Domu kultury UL

(Jiří Voskovec, Jan Werich, Burton Lane, Josef Dvořák)

"Nestárnoucí muzikál Jiřího Voskovce a Jana Wericha DIVOTVORNÝ HRNEC v osobité úpravě nejslavnějšího českého představitele vodníků Josefa Dvořáka." (premiéra 1. února 1993, obnovená premiéra 22. září 2005)

Divotvorný hrnec patří mezi oblíbené a často studované muzikály. Já již jednou navštívila jeho ústeckou verzi v našem Severočeském divadle opery a baletu. V rámci festivalu "Ústecká forbína" jsem si ale nechtěla nechat ujít ani tu, pod kterou se podepsal asi nejznámější český "vodník", výborný komik a improvizátor a také principál svého divadla Josef Dvořák. Ten své první herecké zkušenosti sbíral v ochotnickém divadle v Kadani. Po té ale už jeho kroky vedly do ústeckého Kladivadla a počátkem 70. let také do legendárního pražského divadla Semafor. Představení 23. dubna 2012 v ústeckém Domě kultury se stalo výjimečnou událostí hned ze dvou důvodů. Za prvé znamenalo ústeckou derniéru, ale také zde Josef Dvořák "předoslavil" své 70. narozeniny, které měl o dva dny později. Díky tomu jsme tak mohli vidět velké a vřelé gratulace, předávání květin, darů, sfoukávání svíček a navíc nám také jako bonus na závěr nechal shlédnout krátký němý záznam "Hadriána z římsů" z Kladivadla z roku 1971. Role Čochtana mu byla opravdu jak na tělo ušitá a svým humorem i improvizací probouzel silné výbuchy smíchu jak v hledišti, tak i na jevišti, což ho evidentně velmi bavilo.

Do Ameriky přijíždí Josef Novák (Karel Gult) se svou dcerou Káčou (Stanislava Topinková-Fořtová). Ve Štědré dolině se setkávají s místními obyvateli - s Woody Richtarikem (Rostislav Trtík), jeho němou sestrou Zuzkou (Lambrini Chaciosová) a Bellindou (Blanka Tůmová). Těm nezbývá příliš času do dražby jejich půdy, po které prahne senátor Randall (Jiří Veit). Káča s otcem jim pomohou zbývajícím finančním obnosem, který potřebují ještě složit. Za to Novákovi nechají kousek jejich půdy, se kterým on má své vlastní plány. Tentýž večer se Káče svěří se svým "posláním". Doma v Čechách sebral třeboňskému vodníkovi Čochtanovi (Josef Dvořák) kouzelný hrnec plný zlata, neboť věří, že když ho na americké půdě zakope, zajistí tím své dceři bohaté věno. Netuší však, že ten za ním přeplaval oceán a trvá na vrácení svého pokladu. Novák ho ale již stačil schovat a vrátit ho nehodlá. Kromě toho, že nadpřirozeným bytostem dodává jejich kouzelnou moc a nesmrtelnost, má i schopnost splnit tři přání obyčejným smrtelníkům. Po třetím přání se však i z vodníka stane člověk, což je také další důvod, proč Čochtan trvá na vrácení svého hrnce. Nic netušící Káča při jedné konfrontaci s Randallem vysloví na místě nedaleko pokladu přání, aby senátor zčernal, a to se také stane. Rázem má problém a je nařčena z čarodějnictví. Hrnec náhodou objeví Zuzka a schová ho na jiném bezpečném místě, o kterém nikdo jiný nemá ani tušení. Potkává se zde však s vodníkem a i když je němá padnou si do noty. Zničehonic pak Čochtan vysloví přání, aby mohla mluvit, což se mu také v blízkosti hrnce vyplní. Pozná, že je tedy pokladu velmi blízko a chce si ho vzít zpět. Novák však chce svou dceru dostat z problémů a tak potřebuje i poslední třetí přání. Čochtan má před sebou velmi těžké rozhodnutí. Díky Zuzce, se kterou se rozhodne zůstat, nechává smrtelníkům jejich poslední přání a sám se stává jedním z nich. Chystá se veselka Káči s Woodym. Nevěsta je sice bez věna, ale šťastná. Stejně jako Zuzka se svým Čochtanem. I Novák se s tímto koncem rád spokojí.

Bylo dost jasné, že více jak o hru samotnou, šlo především o radostnou exhibici a suverénní vystoupení Josefa Dvořáka. Z každého jeho gesta i nespočtu improvizovaných replik byla znát radost z bavení publika a škodolibě i z "bourání" svých kolegů na jevišti. Zvládli to ale s bravurou a smekám před nimi. Opravdu to s ním neměli zrovna lehké, dával jim zabrat a měli tak co dělat, aby to vše ustáli. Velmi mě zaujala i hudební složka inscenace (autorů - režie: Jaroslav Fleischer a Josef Dvořák, scéna: Pavel Roučka, kostýmy: Daniela Flejšarová, choreografie: Josef Starosta, hudební režie: Milan Volf, zvuková režie: Aleš Cmíral a další), a to především v písních Stanislavy Topinkové-Fořtové, a nelehký úkol Karla Gulta sekundovat "panu herci" a skvělému improvizátorovi Pepovi Dvořákovi. Pan Dvořák je fakt výborný a rozhodně mu tahle role skvěle přistála. Byl v ní jak vodník ve vodě :-). Ne nadarmo patří mezi nejlepší a nejoblíbenější představitele vodníků u nás. Ta radost a nadšení z hraní z něj přímo sálala. Bylo to vážně lehké a velmi veselé představení, které mělo neobvyklou děkovačku a to díky oslavě kulatého výročí i výjimečné příležitosti ústecké derniéry vyšperkované krátkou ukázkou části tehdejšího představení v našem Kladivadle. Byla jsem ráda, že jsem při tom mohla být a Pepovi přeji i v dalším životě jen to nejlepší.
Moje hodnocení: 66 %
Čochtan (J.Dvořák)
Novák a Čochtan (K.Gult a J.Dvořák)
Woody, Novák a Káča (R.Trtík, K.Gult a S.Topinková-Fořtová)

0 Comments:

Okomentovat

<< Home