27 června 2007

"Famiglia" - Činoherní studio

(Johana Součková a Vladimír Čepek)

„Questa guerra é cosa nostra – Tohle je naše věc.“ (světová premiéra 6. dubna 2007)

Ještě trocha volna (než bude zkouška a následně snad i nějaká ta práce)...takže nádech, výdech :-)…a navíc také blížící se (tentokrát už ne tak školní jako prostě divadelní) prázdniny, že jsem hold ještě musela 11. června 2007 využít příležitost navštívit mé oblíbené ČS. Tentokrát jsem se vypravila na, pro mě opět nový, žánr a tím je gangsterka z prostředí italské mafie v Bronxu. Mezi informacemi, které jsem se ke hře dočetla stálo mj. i: „Pocta všem, kteří se zasloužili o to, že gangsterka má delší život než její hrdinové.“ Tak tedy i dramaturgům ČS Johaně Součkové a Vladimíru Čepkovi, kteří napsali text, a tak se vlastně zasloužili i o původní hru našeho „Činoheráku“ a tím vlastně i o světovou premiéru. Spolu s nimi se na hře podíleli i další tvůrci - kostýmy: Jana Smetanová, scéna: Jan Bažant, režie: Filip Nuckolls a další.

Ocitáme se v prostředí baru; za barem barman (Vladimír Čepek), u mikrofonu zpěvačka Lola (Irena Kristeková), u stolu mladík Johny (Jan Jankovský). V ulicích klid, jen je možno slyšet pravidelné kroky dvou „fešně“ oblečených mužů, kteří si do baru přišli vyřídit své účty. Je to mladý Maranzano (Jan Plouhar) a jeho pobočník (Kryštof Rímský). Barman jim však statečně vzdoruje a v nestřeženém momentu na Maranzana namíří pušku. Johny ho však včas varuje, a tak rychlejší kulka trefí barmana. Maranzano je mladíkovi vděčný za záchranu života, ale taky se musí přesvědčit, že o tom, co zde viděl bude mlčet. Johny je sirotek a nemá co ztratit. Upne se na myšlenku, že by se chtěl stát členem Maranzanovy rodiny - famiglie, a tak se druhý den vrátí do baru. Právě se zde koná oslava záchrany života mladého Maranzana. Nechybí zde ani jeho otec, šéf gangu, Jack Maranzano (Jan Holík) a jeho žena Virginie (Tereza Hofová). Po seznámení se s Johnym ho Jack pozve k sobě do kanceláře, a tam mu následně zadá úkol, kterým si ověří, zda by ho do své „rodiny“ mohl přijmout. Musí se setkat s Lucianem (Jaroslav Achab Haidler), šéfem jiného gangu, a tak říkajíc Jackovým rivalem, a definitivně ho přesvědčit, že s ním do žádných obchodů nepůjdou. Ve zkoušce obstojí a stává se Maranzanovým druhým „synem“. Mladý Maranzano má však „pifku“ na jednoho z nejlepších Lucianových mužů, kterým je Zajíc (Dan Dittrich); od svého otce má však přísně zakázáno ho zabít. Bohužel však toto nařízení svého otce jednoho dne, kdy se spolu setkají v baru, poruší, a i s jeho kumpánem (Vojta Kadeřábek) je oba zabije. Zadělá si tím na větší problém v podobě Andělíčka (Matúš Bukovčan), jenž je pověřen potrestat Zajícova vraha. Díky Lole, která se v tomto prostředí již delší dobu pohybuje na tenkém ledě života a smrti a nemá tak příliš na výběr, se dozví jméno vraha. Pak už pro něj není tak těžký úkol mladého Maranzana najít. Vyřízení účtu má však zajímavé rozuzlení.

No, dala jsem si teď s psaním blogu trochu na čas. Nějak jsem se k tomu dřív nedostala a taky už jsem pořádně nevěděla jak do toho. Přeci jen se o představení píše líp s menším časovým odstupem, než jsem si teď dala já. Nicméně jsem to dala dohromady :-). A teď k mému hodnocení. Sice jsem ráda za nový žánr na divadelní scéně, ale co se příběhu týká musím říct „nic nového, nic zajímavého, nic neočekávaného“. V první půlce jakoby se ani nic nedělo, tedy kromě vyšší spotřeby barmanů. Bylo to pro diváky celkem úsměvné a mě k tomu napadla větička „zastřel si svého dramaturga, ale nebudeš to mít tak snadné…má totiž tři životy“ :-) (pro méně všímavé čtenáře: si ony barmany zahrál právě pan dramaturg Vladimír Čepek). Prostředí famiglie Maranzanů mi přišlo, na rozdíl od klasické mafie, které se každý obává, celkem přátelské. Snad to bylo i díky Janu Holíkovi, který coby velký šéf působil lidsky, a ne tak nekompromisně, zatímco jeho syn v podání Jana Plouhara dřív pálil a pak teprve myslel. Působilo to, jako byste dali malému dítěti stříkací pistolku a on chtěl každého pokropit. Zkrátka bych chtěla říct, že tato hra bohužel nepatří mezi mé oblíbené, i když musím ocenit dobově vhodně zvolené kostýmy i scénu. Z hereckých výkonů mě zaujal Dan Dittrich, který do hry vnesl trochu šťávu a svůj tragikomický výstup si k potěše všech diváků pěkně užil. To nejlepší jsem si však nechala nakonec. Pomyslnou třešničkou na dortu hry Famiglie je jednoznačně Irena Kristeková a její krásně „barevný“ hlas, který tentokrát využila ke zpěvu. Irena je krásná a přitažlivá žena, ale také dobrá a zajímavá herečka. Tentokrát mě ještě ke všemu zaujala skvělým zpěvem, takže tleskám…bylo to moc pěkné a kdyby bylo, tak se hlásím o CDéčko ;-).
Moje hodnocení: 65 %
Maranzano a Johny (alter. M.Němec a J.Jankovský)
Johny, Zajícův kumpán, Zajíc a Maranzano (J.Jankovský, V.Kadeřábek, D.Dittrich a alter. M.Němec)
Jack Maranzano a Virginie (J.Holík a T.Hofová)
Andělíček a Lola (M.Bukovčan a I.Kristeková)

18 června 2007

"Jánošík" - Činoherní studio

(Jiří Mahen)

„Jánošík jako hrdina, Jánošík jako legenda, Jánošík jako obyčejný člověk. Klasický příběh o mladíkovi vzdorné povahy a silných morálních zásad, který našel odvahu změřit nerovné síly s ozbrojenou mocí.“ (premiéra 8. června 2007)

Za normálních podmínek bych teď byla ve víru knih, skript a spousty poznámek z přednášek potřebných ke státnicím, ale bohužel všechno nevychází, jak by mělo, a tak akorát stále čekám na vypsání termínu poslední zkoušky. Na druhou stranu, jsem právě díky tomu měla možnost navštívit nově nastudovanou hru ČS, a to hned při její veřejné generálce, která se konala 7. června 2007 už v 11 hodin. Inscenace, která vychází z folklórních prvků a jejíž součástí jsou tak tanec a zpěv, je poslední premiérovanou hrou divadelní sezóny 2006/2007, ale také novým oživením v repertoáru současného ČS. Je příjemné vědět, že i divadlo je prostředím neomezených možností a že i ústecký činoherní soubor se do nich s takovou chutí pouští.

Juraj Jánošík (Jan Plouhar) se ze studií vrací právě v momentě, kdy jeho matka zemřela a pro jeho otce (Leoš Noha) si přišli drábi (Roman Říha a Vojta Kadeřábek) a odvedli ho ke svému pánovi Šandorovi (Jan Jankovský). U lůžka své mrtvé matky se setkává s Ankou (Zuzana Onufráková) a dozvídá se od ní o těžké situaci, která na panstvích panuje. Bohatí a mocní svou moc zneužívají a jejich poddaní na to tvrdě doplácí. I Jurajův otec na svém těle pocítil jejich sílu. Drábové ho přinesli tak zbitého, že synovi zemřel v náručí. Všemu přihlížel i Uhorčík (Kryštof Rímský), Jánošíkův kamarád a také šéf zbojníků bojujících proti bezpráví. Velmi snadno ho získal pro jejich věc – boj s panstvem. Utekli do lesů, kde na ně čekali i ostatní – Garaj (Jan Jankovský), Hrajnoha (Jan Holík), Vlček (Leoš Noha), Michalík (Roman Říha) a Harala (Vojta Kadeřábek). Jánošík se zde stal novým velitelem, který stanovil určitá pravidla; tím nejdůležitějším bylo to, že nebudou zabíjet. Přepadali, kradli, zapalovali stodoly a páni se jich začali bát. Museli se skrývat v lesích a nesměli se vrátit ke svým rodinám, neboť by je páni chytli a krutě potrestali. Přesto se jednoho dne vypravil za svou milou Ankou; přál si, aby na něj počkala. To však nebylo tak snadné, neboť se o ni zajímal i Šandor. Její matka (Irena Kristeková) se ji snažila přesvědčit, aby se raději provdala za Samka (Jan Holík). Věděla, že s Jurajem už to nikdy nebude snadné, a tak se nechala umluvit. Vše bylo nachystáno, když najednou dorazil Šandor. Vyděsil Samka na tolik, že se raději pro pána Anky vzdal. Právě za minutu dvanáct dorazil Jánošík, aby svou dívku před Šandorem zachránil, jenže ten mu však ještě stačil sdělit, že se Anka měla vdát za Samka. Rozčílilo ho to a ani si to nenechal pořádně vysvětlit. Prchl zpátky do lesů a tam se od Hrajnohy dozvěděl, že Garaj porušil základní pravidlo – zabil. Bezpodmínečně byl vyloučen. Smířil se s tím po svém, a tak se drábi „čistou náhodou“ dozvěděli, kde se zbojníci scházejí. Jánošíkův konec je snad každému znám. Irena Kristeková krom matky odehrála i další drobnější role – cikánku, ženu, babu i plačku.

Jak už jsem v úvodu naznačila jsem ráda, že má divadlo stále co nového nabídnout; a tak mě i potěšilo, že se autoři (scéna: Pavel Svoboda, kostýmy: Andrea Králová, pohybová spolupráce: Eva Kukučková, hudba: Swetja, dramaturgie: Johana Součková, úprava textu: Johana Součková a Natálie Deáková, režie: Natálie Deáková) tohoto úkolu tak šikovně zhostili. Rozhodně zajímavý byl živý hudební doprovod, který se k prostředí hry výtečně hodil. Byl i jakýmsi zpestřením jinak celkem tragického příběhu. Ještě k tomu musím podotknout, že v písních i tanci Zuzka Onufráková svůj temperament ani slovenský původ opravdu nezapřela. Rovněž bych chtěla ocenit i vhodně navržené kostýmy, ale také jakousi „hru náznaků“. Přestože na scéně k žádným potyčkám zbojníků nedošlo, každý věděl, o co v příběhu jde. Stejně tak tomu bylo i s náznaky v případě mrtvé matky (na to postačila hořící svíce) nebo třeba Jánošíkova konce (spuštěný hák). Co se hereckých projevů týká, musím vyzdvihnout výkon Ireny Kristekové, která se zde předvedla hned v několika tvářích (ostatně více rolí si záhrali všichni kromě Jana Plouhara a Zuzky Onufrákové). Svým krásně sytým hlasem podala coby starší žena-vypravěčka pověst o Jánošíkovi, přesvědčivě zahrála mladou cikánku, ale i slepou ženu nebo Ančinu matku. Stejně tak se mi líbilo i nasazení Zuzany Onufrákové, se kterým jde do svých rolí. V této hře však živá hudba svedla i chlapy a na své „taneční sólo“ si také s chutí zaskotačili. Za mužský protějšek Ireny Kristekové, v rámci hodnocení hereckého výkonu, můžeme považovat Jana Holíka. I on si zde zahrál tři role a všechny dobře. Samozřejmě nesmím opomenout hlavního hrdinu Jana Plouhara. Dalo by se říci, že letošní nová posila ČS do souboru skvěle zapadla a role Jánošíka pro něj byla jak stvořená.
Pozn.: Leoš Noha zde hrál coby záskok za Matúše Bukovčana.
Pokud máte zájem můžete se zde podívat na ukázku nebo na minutu slávy zde.
Moje hodnocení: 67 % 
Anka a Jurajův otec (Z.Onufráková a L.Noha)
Uhorčík, Jánošík, cikánka a Harala (K.Rímský, J.Plouhar, I.Kristeková a V.Kadeřábek)
Samko, Anka a Šandor (J.Holík, Z.Onufráková a J.Jankovský)
drábové (R.Říha a V.Kadeřábek) a Jánošík (J.Plouhar)