28 září 2006

"Ještě jednou, profesore" - host Krušnohorského divadla

(Antonín Procházka)

„Komedie líčí osud vysokoškolského profesora, který utíká před vyhořelým manželstvím a okolním světem, jehož moderním způsobům nerozumí, do světa své milované literatury.“ (premiéry 5. a 6. ledna 2006)

Tak jsem si zase jednou udělala výlet do Krušnohorského divadla v Teplicích, kde 22. září 2006 hostovalo pražské divadlo Pod Palmovkou. Bylo to již mé druhé setkání s hrou mého oblíbeného autora – Antonína Procházky, jehož komedie jsou plné omylů a nedorozumění. Tím následně dochází k pěkné řádce komických situací a divácké bránice nedostanou příliš odpočinku. S humorem si pohrává způsobem sobě vlastním a jedinečným. Každému, kdo se rád zasměje, některou z jeho her vřele doporučuji.

Jak už z názvu vyplývá, hlavní postavou příběhu je univerzitní profesor, Ivoš (Pavel Kikinčuk j.h.), který se ze všeho nejradši uchyluje od rodiny i celého vnějšího světa do světa své oblíbené literatury. Manželství s Emou (Kateřina Macháčková) začíná pohasínat, ani o své děti se příliš nezajímá, a tak si každý z nich žije po svém. Ema se vzhlédla v Ivošově kolegovi z univerzity, Otovi (Rostislav Čtvrtlík). Toho však případné budoucí soužití s Emou spíše znepokojuje, a tak hledá způsob, jak nejlépe vycouvat. Ivošův syn, Libor (Ondřej Kavan), je zase „posedlý“ závislostmi všeho druhu. Na každém, koho potká, se snaží najít jakýkoliv příznak závislosti. Už tím začíná být svému okolí protivný. Za to jeho sestra Julie (Petra Kotmelová j.h.) o peníze ani důležité klienty, kteří jí neustále volají na mobil, nemá nouzi. Ivoš je hrdý na to, jak vysoko se dopracovala, i přesto že se doposud nezajímal, co vlastně dělá. Jediná žena, které si v poslední době více všímal, byla jeho studentka Katka (Barbora Valentová j.h.). Připadalo mu, že se ho snaží nějakým způsobem svádět. Až ve chvíli, kdy se objevila u jejich dveří pochopil. Přišla totiž za Liborem, se kterým již nějakou dobu chodí. I Ota na Ivošovi viděl, jak je vším tím moderním světem znechucen, a tak se mu snažil vnutit nezávazné povyražení. Ukázal mu inzerát v novinách, který nabízel možnost pomocí technického experimentu cestovat do některého vybraného literárního díla. Těžko mohl odolat, když mu Daniel (Radek Zima), počítačový fanatik a objevitel experimentu, nabídl možnost podívat se do jeho oblíbeného historického románu Vojna a mír. Zaplatil tisícovku, dostal myš, díky které se mohl dostat zase zpátky, vlezl do přístroje a přenesl se až do pokoje krásné mladé šlechtičny Natašy (Tereza Kostková). Jak asi může vypadat setkání současníka s románovou postavou z počátku 19. století? No, poměrně divoce, zvláště když se do všeho připlete i Natašina služebná Duňaša (Jitka Sedláčková), která cizince považuje za jednoho z revolucionářů. Ivoš je vynálezem nadšen, a tak se do díla vypraví znovu. Jenže „chybička se vloudila“ a tak se s ním do dnešní doby vrátí i Nataša, její nápadník kníže Bolkonskij (Jan Révai), ale také Duňaša. Všechno zlé je však pro něco dobré, a tak i díky jejich nečekané návštěvě se podaří urovnat vzájemné vztahy všech zúčastněných - Ivoše a Emy, Libora a Katky, a dokonce i Julie s Danielem. Vše vypadá v nejlepším pořádku, ale jak může dopadnou poslední „Ještě jednou, profesore“? A pro koho si přišel pan policajt (Aleš Alinče)? Věřim, že takový konec byste nečekali… Stejně jako já.

Skvěle provedená, co se scény, kostýmů i jednotlivých prostředí týká, ale také výborně sehraná hra jistě nenechala diváka chladným. Autoři (režie: Antonín Procházka, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Karel Glogr, Lenka Vítková, dramaturgická spolupráce: Radmila Petrmichlová a další) hru vytvořili opravdu velmi nápaditě. Rovněž k hereckým výkonům se musím vyjádřit nejinak než kladně. Všichni herci byli ve svých rolích na správném místě a do celé hry přesně zapadli. Přesto mě nejvíc zaujal Pavel Kikinčuk a jeho postava spořádaného profesora, který dokázal „ztratit hlavu“ díky románové postavě. Výborně zahrál jak uťápnutého profesora uvězněného v dnešní době, tak člověka, který se stal součástí historického románu při setkání se svou „milovanou“ Natašou. Tu ztvárnila Tereza Kostková, která mě zaujala nejvíce z žen. Byla mladou rozpustilou šlechtičnou, která by jistě bez větších problémů obstála i v dnešní době. Z její Natašy doslova sálalo mládí, láska i zvědavost, se kterou přijala prolnutí dvou naprosto odlišných světů. Velmi mě její výraz zaujal a určitě se „profesorovi“ nedivím, že mu pouze jedno setkání s ní nemohlo stačit. I každý z ostatních herců měl ve hře velmi zajímavé momenty, kterými si mohl diváka získat alespoň na chvíli na svou stranu. Rozhodně si každý, kdo hru navštíví, přijde na své a skvěle se pobaví.
Moje hodnocení: 87 %
Nataša a Ivoš (T.Kostková a P.Kikinčuk)
Duňaša a Ivoš (J.Sedláčková a P.Kikinčuk)
Ema a Ota (K.Macháčková a R.Čtvrtlík)
Libor a Katka (O.Kavan a B.Valentová)
 

0 Comments:

Okomentovat

<< Home